When heroes go down.

Víte, Olomouc je vlastně taková větší dědina.

Po osmé večer venku nepotkáte ani nohu a ten pomyslnej pes tu chcípl už dávno.

Včera to ale tak trochu neplatilo.

Olomoucké náměstí něco zažilo. Tam, kde obvykle vystupují mažoretky a ztroskotané hvězdičky ze Superstar, zpívala Suzanne Vega. SUZANNE VEGA!

Tolik lidí, kolik se na ni včera přišlo podívat (a ne, nedělám si iluze, že většina z nich tam byla proto, že to bylo zadarmo. ZADARMO!), snad v Olomouci ani nebydlí.

Bylo to bezva, málem jsem zapomněla, jak děsně miluju tuhle:

Jenom Frank se trochu nudil. Americkej folk není zrovna jeho cupofbeer, pořád čekal, kdy přijde jeho oblíbená Celina Diónová.

Pán je holt Francouz, no.

- T.

When Antikrist met God.

Způsob tohoto léta zdá se mi poněkud .. hektický.

Práci střídáme s praxí a praxi pro změnu s prací, takže z léta jsme toho ještě moc neviděly. Jen ti polonazí pánové (co se rozhodli, že udělají můj život zas o něco šťastnější a ukáží mi své krásné tělo, lišící se od toho Discobolova jen v nemnoha detailech) všude v ulicích (a taky v tramvajích, obchodech, na zahrádkách restaurací, prostě všude!) mi vždycky připomenou, že je léto, Béďo!

O víkendu už ale bylo vymýšlení výletních tipů po Olomoucku a všemožných korektur dost (a v našem bytě v posledním patře se stejně v těch vedrech nedalo vydržet), takže jsme vyjely na konec světa mimo civilizaci a vydaly se přímo tam, kam v těchto dnech míří každý pravověrný polský důchodce - na Kopeček.

Náš ředitel to ovšem nevyhodnotil jako nejlepší nápad a svou nevoli, předstírané přehřátí organismu a mnohonásobný infarkt se rozhodl demonstrovat v nejbližší kaluži. Než jsme se stihly vzpamatovat, náš pes vypadal jako zplozenec pekla a turistický výlet se rázem změnil na wellness dobrodružství v bahenní lázni.



Naštěstí o kus dál teklo něco, co kdysi v dávných dobách, než začala na Hané tropická vedra, býval potok, takže jsme ho těch maskovacách barev zbavily a dál už pokračovaly zase s naším francouzským fešákem.


Do cíle jsme dorazily tak, jak se na poutní místo dorazit má. Schvácené a těšící se na spasení - na pořádný vychlazený pivo.


A splnily jsme nějaké ty poštovské resty a poslaly slíbený pohled do Ocelového města na severu (už došel, Kočko? *mrk mrk*).



Takže pěší túru si letos už můžeme odškrtnout! :D

- T.

Krucinálhimlhergotfakof.

Znáte to, když se to se*e tak se to se*e.

(*r)

Napřed to bylo stěhování, pak absence internetu, která se nám podařila zatím provizorně vyřešit internetem mobilním (což je skutečná slast zvlášť při nahrávání fotografií) a nakonec...nakonec! když už to teda jako vypadá, že naše možnosti jsou neomezené a hledíme vstříc světlejším zítřkům, nakonec nám odejde zdroj. Budiž mu země lehká. Pápálálá. Takže jsme bez počítače až do doby než ho vyreklamujeme (pěkné české slovo což).

Ale když už sem teda píšu z práce (doufám, že to Dejv nemá ošéfovaný :D), přihodím pár novinek.

Josefina a Ofélie jsou Adély.

To není žádná nomenomenšifra, to je fakt. Nevim, jestli je ta cigánka zalévala vlastní močí (to tu nabízí na farmářských trzích ajko zaručený způsob dobrého růstu), každopádně už jsou dvakrát takové. Taky kvetou, ale malá cherry rajčátka ani cigáňata nikde. Teď se modlíme, aby nebyly masožravé. Až bude internet vyfotíme, přihodíme.

Franklin alias Frank The Sin alias Ředitel je pěkný zvíře!

Roste nám chlapec. A taky mu rostou zuby. A to dokonce ve dvou řadách. Máme žraloka. Připomíná mi to ten vtip o přeoperovaném krokodýlovi na jezevčíka.

Máme prázdnou schránku...

Takže, paní ze Severu, kdy zas bude nějaký pohled z výletu? *mrk**mrk*

pozn.: Teletubbies jsou největší psycho ever. Zvlášť to děcko-slunce je děsivý. A Sprcha!

-M.