Způsob tohoto léta zdá se mi poněkud .. hektický.
Práci střídáme s praxí a praxi pro změnu s prací, takže z léta jsme toho ještě moc neviděly. Jen ti polonazí pánové (co se rozhodli, že udělají můj život zas o něco šťastnější a ukáží mi své krásné tělo, lišící se od toho Discobolova jen v nemnoha detailech) všude v ulicích (a taky v tramvajích, obchodech, na zahrádkách restaurací, prostě všude!) mi vždycky připomenou, že je léto, Béďo!
O víkendu už ale bylo vymýšlení výletních tipů po Olomoucku a všemožných korektur dost (a v našem bytě v posledním patře se stejně v těch vedrech nedalo vydržet), takže jsme vyjely na konec světa mimo civilizaci a vydaly se přímo tam, kam v těchto dnech míří každý pravověrný polský důchodce - na Kopeček.
Náš ředitel to ovšem nevyhodnotil jako nejlepší nápad a svou nevoli, předstírané přehřátí organismu a mnohonásobný infarkt se rozhodl demonstrovat v nejbližší kaluži. Než jsme se stihly vzpamatovat, náš pes vypadal jako zplozenec pekla a turistický výlet se rázem změnil na wellness dobrodružství v bahenní lázni.
Naštěstí o kus dál teklo něco, co kdysi v dávných dobách, než začala na Hané tropická vedra, býval potok, takže jsme ho těch maskovacách barev zbavily a dál už pokračovaly zase s naším francouzským fešákem.
Do cíle jsme dorazily tak, jak se na poutní místo dorazit má. Schvácené a těšící se na spasení - na pořádný vychlazený pivo.
A splnily jsme nějaké ty poštovské resty a poslaly slíbený pohled do Ocelového města na severu (už došel, Kočko? *mrk mrk*).
Takže pěší túru si letos už můžeme odškrtnout! :D
Práci střídáme s praxí a praxi pro změnu s prací, takže z léta jsme toho ještě moc neviděly. Jen ti polonazí pánové (co se rozhodli, že udělají můj život zas o něco šťastnější a ukáží mi své krásné tělo, lišící se od toho Discobolova jen v nemnoha detailech) všude v ulicích (a taky v tramvajích, obchodech, na zahrádkách restaurací, prostě všude!) mi vždycky připomenou, že je léto, Béďo!
O víkendu už ale bylo vymýšlení výletních tipů po Olomoucku a všemožných korektur dost (a v našem bytě v posledním patře se stejně v těch vedrech nedalo vydržet), takže jsme vyjely na konec světa mimo civilizaci a vydaly se přímo tam, kam v těchto dnech míří každý pravověrný polský důchodce - na Kopeček.
Náš ředitel to ovšem nevyhodnotil jako nejlepší nápad a svou nevoli, předstírané přehřátí organismu a mnohonásobný infarkt se rozhodl demonstrovat v nejbližší kaluži. Než jsme se stihly vzpamatovat, náš pes vypadal jako zplozenec pekla a turistický výlet se rázem změnil na wellness dobrodružství v bahenní lázni.
Naštěstí o kus dál teklo něco, co kdysi v dávných dobách, než začala na Hané tropická vedra, býval potok, takže jsme ho těch maskovacách barev zbavily a dál už pokračovaly zase s naším francouzským fešákem.
Do cíle jsme dorazily tak, jak se na poutní místo dorazit má. Schvácené a těšící se na spasení - na pořádný vychlazený pivo.
A splnily jsme nějaké ty poštovské resty a poslaly slíbený pohled do Ocelového města na severu (už došel, Kočko? *mrk mrk*).
Takže pěší túru si letos už můžeme odškrtnout! :D
- T.
juhůůů, došel!
OdpovědětVymazat