- tohle je přiznání -
Miluju ponocování.
Málokdy chodím spát dřív než ve tři ráno. A ano, je to tím, že mám spoustu práce, kterou po mě buď chtějí jiní (čas je pro bohemisty zřejmě jen relativní pojem, který je možný věnovat jedině studiu staroslověnštiny a hledání krásy ve správně artikulovaných konsonantech), nebo si ji dělám sama. A ano, měla bych jít raději spát, protože ponocování se zřetelně podepíše na mém imunitním systému a pytle pod očima nejsou trendem nadcházející sezóny a ráno bych nemusela vstávat na šestkrát a dokázala bych fungovat hned a ne až po druhé odpolední a vůbec.
Ale může být něco hezčího než popůlnoční earl grey ve vašem oblíbeným hrnku a pocit, že všichni ti děsní a obtížní lidi kolem vás už šli spát a vám patří noc?
I dnešní noc je má.
A ta zítřejší bude taky.
ps. A zítra vám napíšu o tom, jak nesnáším vstávání :D-T
Žádné komentáře:
Okomentovat