nevermore: pouliční opruzové

První jarní paprsky nevyhnaly z děr jenom obtížnej hmyz a důchodce, ale taky pouliční nabízeče VŠEHO!

Olomouc je jich plná. Děcka, co se chtěla ulít ze školy a tak teď na ulici vybírají na slepý/hluchý/němý/chorý/invalidy (když máte štěstí, dostanete během pár minut možnost přispět na všechny zmíněný); brigádníci z T-mobilu ve špatně padnoucích sakách, kteří mě pod vidinou pár vydělaných stovek oslovují mladá paní a klidně mě třeba vyruší od čtení knížky na lavičce nebo mi zezadu klepou na rameno, když zrovna spěchám přes přechod a u ucha držím telefon, jen aby se mě zeptali, jestli používám T-mobile; lidi všech věkových kategorií s anketkou zda jsem spokojená se svým životem, která začíná úplně nevinnýma otázkama jestli jsem muž či žena a končí dotazy na to, jak často mám sex a jestli mě to někdy pálí při čůrání (což jsou věci, s kterýma bych si mileráda svěřila cizí paní se špinavýma nehtama a zubní protézou, která původně rozhodně nepatřila do její pusy); a v neposlední řadě divní lidi, co inklinujou k východním náboženstvím a pseudonáboženským spolkům (ba co víc, je to na nich VIDĚT), odhodlaní mi prodat kouzelné sušenky z kouzelné zahrádky jejich kouzelného guru (popř. mandalu, kterou zjevně vybarvoval někdo se senzomotorickou vadou).

Ti poslední jsou vůbec nejhorší. Dřív to bývali lidi v dlouhých, širokých, bílých katích (pardón, jestli je to náhodou sukně, v těchto dresscodech se příliš nevyznám), co jsou přesvědčeni, že si nezasloužím projev ani elementární slušnosti, když taky nenosím to bílé cosi a nemám na temeni hlavy drdůlek v podobě opičího vítečeho, a že jediným důvodem proč jsem na tomto světě je, že se stanu levnou pracovní sílou jakmile jejich guru ovládne celou meziplanetární soustavu.

Dneska jsme ale potkaly jejich nový vývojový stupeň - žádný dlouhý bílý hadr omotaný kolem beder, žádný drdol, žádná kouzelná ošatka sušenek, které mi přinesou vysvobození z tohoto světa, který Američani zaprodali ďáblu, nic, co by signalizovalo, že máme okamžitě začít zkoumat dláždění horního olomouckého náměstí, popřípadě předstírat, že jsme právě prodělaly lobotomii. Se slovy "Děvčata, vy vypadáte, že jste zdejší.." se na nás obrátil muž ve středních letech, oblečený jako turista z Bruntálu, s lehce vyděšeným výrazem ve tváři (taky bych byla vyděšená, kdybych se z Bruntálu poprvé v životě podívala do města) a my, hrdé na to, že skutečně jsme

zdejší a odhodlané pomoci všem, kteří jsou v nouzi nebo je na nich pácháno příkoří, jsme v domnění, že pán chce vědět, kde je tady nejlepší hospoda,

přikývly. V tu chvíli ten vývojový mezistupeň opruza vytáhl jakési knihy s ošmatanými rohy a začal s písničkou, že je překladatel na volné noze a jestli bysme nechtěly jeho knihy.. o józe, duších a zcela jistě taky o kouzelných sušenkách. Zcela šokované takovým zákeřným knock-outem jsme se zmohly se jenom na

"No, tak to bysme nechtěly" a vzaly nohy na ramena i bez jógy.

Ještě teď nemůžu uvěřit, že jsem naletěla na laciný trik "turista z Bruntála".

Jedno je však jisté, vstupujeme do nové éry. Do éry, kdy se krišna opruzové maskují za obyčejné civilisty a v záloze mají spoustu triků. Buďte obezřetní, jsou všude kolem nás.

-T